u gonna meet some gentle people there ... in 2014

Ahoj z dva nula jedna čtyři! Naposled jsme se viděli loni a mě fakt kupodivu příjde, že je všechno jinak. Nebo je to aspoň stoprocentně jinak než touhle dobou před rokem. Velký souhrn třináctky mám ještě v plánu po zítřejší zkoušce, ale trochu shrnutí už to chce asi dneska, protože..



- jsem loni první půlrok šílela z maturity, abych pak zjistila, že to až tak hrozné nebylo

- touhle dobou loni jsem asi rýsovala nějaký rys do školy a učila se anglickou literaturu do nejmenších detailů (zdravím paní profesorku!), vymetala různorodé hasičské plesy ve všech přilehlých ostravských vesnicích, pila slepeckou vodku a těšila se na ten svatý klid po maturitě

- přes prázdniny jsem všechno ze střední úspěšně zapomněla

- naučila jsem se běhat pravidelně a strašně si to užívat, takže teď jen čekám na pozkouškový time of peace

- užila jsem si zase jedny perfektní prázdniny s rodinou, psem a kamarádama, procestovala Evropu a protančila Ostravu (i na Colours, kde jsem poprvé potkala své budoucí arts spolužáky)

-přestěhovala jsem se do nového (a nejlepšího) města, do starého (a nejlepšího) bytu a prožila si první dva týdny v září absolutního outsiderství a šílení, že nemám, co dělat a nikoho tu neznám

- nastoupila jsem na dvě vysoké školy a zjistila, že to, co jsem poslední asi tři roky chtěla dělat, mě nebaví, prožila si pár (echm) probrečených dní, kdy mi všechny dosavadní plány přišly špatné a nevěděla jsem, kdo jsem a co vlastně chci být

-  vybrala jsem si a udělala první životní rozhodnutí.. až teď vidím, že dostat se na vysokou není životní rozhodnutí, životní rozhodnutí je odejít ze školy/práce/vztahů, etc., které vás nenaplňují a ujasnila jsem si, kým chci být - povolání bude jen jeden z prostředků naplnění

- potkala jsem mnoho nových kamarádů, inspirativních lidí, nových názorů, které mi pomohly se sebeuvědomováním (omluvte mě, mluví ze mě filosofie, kterou se už týden snažím naučit na zítřejší zkoušku a právě teď jsem v čase prokrastinace.))

- naučila jsem se jíst cibuli (protože jsem nechtěla urazit, že ji nejím, ale sama bych si ji pravda ještě nedala.))

- přestala jsem úplně koukat na telku (ano, protože jsem se odstěhovala :D), ještě víc než předtím jsem se zamilovala do knížek

- ztratila svůj nejmilovanější lomo foťák, který občas žere fotky a neostří, ale byly v něm fotky z nejlepšího arts večírku a po pár dnech mi byl foťák navrácen poctivou nálezkyní

- naučila jsem se vařit, péct, uklízet, žehlit, čistit záchod, zavařovat houby, dělat nejlepší těsto na palačinky od oka, číst si u snídaně a snídat klidně hodinu, pracovat pod buzerantskejma manažerama (dělat si z nich srandu a zjistit, že nikdy nechci být manažer.. oops)

- začla jsem strašně ponocovat, ale pak jsem se někde dočetla, že jen vyrovnaní lidi si dokáží ponocování odpustit a necítit se kvůli němu špatně, takže jsem se sebe sama zeptala, jestli mě to vlastně nějak omezuje, nebo se cítím špatně jenom proto, že je to obecně bráno za špatné..

- začla jsem si zpívat, pískat, tančit po kuchyni, dělat neplánované věčírky, rozhodovat se rychle rychleji, jíst sushi několikrát do týdne, scházet se s novýma lidma a vůbec víc seznamovat

- naučila jsem se být sama (a nezešílet, ikdyž pořád mě to nebaví a jsem radši s lidma)

- naučila jsem se si víc věřit (díky, Praho!), ale objektivně se hodnotit, což se mi paradoxně podařilo až, když jsem se zbavila příliš kritických lidí

- naučila jsem se nesyslit a posílat věci dál, sdílet vše od přání a snů, přes láhev vodky až po toaletní papír

- prvně v životě jsem si obarvila víc než půlku vlasů, měla jsem nejdelší vlasy v mém životě a pak je na podzim k všeobecné hrůze mých kamarádek o dvacet centimetrů ustřihla

- v létě jsem se smála životu v minimalismu a v prosinci jsem strávila noc pročítáním theminimalists.com, před pěti lety jsem se nechtěla dívat na Pelíšky a tyto Vánoce jsem odcitovala celý film a vždycky jsem přepínala rádio, když hrál Petr Novák - teď je na mém playlistu number one, stejně jako jsem neměla ráda Pulp Fiction, Woodyho Allena a Martu Kubišovou a teď je konečně oceňuju (a Woody se stal mým obrovským oblíbencem)

- v říjnu jsem ještě říkala, že si letos žádnou přihlášku nedám a v prosinci ji měla odevzdanou

Taky je spousta věcí, ve kterých jsem se spletla a taky je pár bodů z mého loňského seznamu předsevzetí, které jsem nesplnila, ale na to máme nový rok .) A v mobilu už mám nový seznam, nové plány, nové cíle a třeba někdy dojdu do stavu, kdy si na prvního řeknu, že už vlastně nic měnit nechci a budu se jen učit nové věci.. jako hrát na piano, nebo nakreslit rotující krychli. Nebo uvařit svíčkovou.

Jaký byl váš rok? Můj byl, když ne nejlepší, pak nejdůležitější .) A to hlavně proto, že mě přestalo stresovat, že najednou nemám životní cíl, žiju v jiném městě, všichni mí staří kamarádi jsou daleko, vyměnila jsem evropu dvě za oldies rádio, nejím pravidelně, nespím dostatečně, chodím všude pozdě a nemám ze všeho jedničky. Prostě jsem se smířila, že jsem se i já změnila. Za letošek jsem zaplatila prvním stříbrným vlasem a ničeho nelituju.

 Topshop dress + Gina Tricot jacket + ZARA handbag + Stradivarius earrings + ??? tights + Converse sneakers

všechno z roku 2013, až na moje staré conversky