po zkouškách

Tak. První semestr na vysoké škole je za mnou.
Všechny mé učební materiály vyskládané na velké hromadě na sobě měří celkem 70 cm. Fuj. Ale můžu říct, že byly předměty, které mě nakonec i bavily - většina mých spolužáků nemůže přijít na jméno našemu profesorovi sociologie, ale já můžu říct, že mě ten předmět nakonec i doopravdy bavil a proto jsem si ve jménu čistého bláznovství zapsala na příští semestr 3 předměty s oním docentem a k tomu dvoje cvika taktéž s ním. Třeba hned v pondělky spolu budeme trávit 4 hodiny. Doufám, že to oba ve zdraví přežijeme :D Jiné mě téměř unudily k smrti typu management nebo angličtina. Celkově si ale až tak nestěžuju, rozhodně jsem mohla ve škole trpět víc. Hodně čtenářů mi píše e-maily nebo otázky na Ask.fm, jaký je Arts a jestli bych ho doporučila, tak jsem se rozhodla něco málo napsat i sem. Arts je fajn. Vážně, když to srovnám s UK a teritoriálkama, na Arts je všechno mnohem víc v pohodě, je to spíš pokračování střední, všichni se známe a učitelé mají mnohem lepší lidštější přístup. Rozvrh je mnohem víc v pohodě, máme plejádu předmětů, které si vzít, ikdyž bohužel nemůžem vybírat z celoškolsky volitelných, ale jen těch pro Arts. Největší nevýhodou VŠE je 1 pokus na zkoušku a systém kreditových poukázek, které když vyplýtváte, letíte ze školy. Ale taky to je dobré k tomu, že můžete jeden předmět, který vám nejde, opakovat i 6x a ne jen 2x jako na jiných školách, kde jsou 3 pokusy na jednu zkoušku. Pak si ale vyplýtváte poukázky a jiný předmět opakovat nemůžete. Systém to je složitější, ale ne jednoznačně horší a když si zvyknete, dá se to přežít. Taky se mi líbí, jak je VŠE zaměřená víc na praktické věci a nelítá tak hlavou v oblacích jako UK - na UK se dělá zkouška ze společenských věd tak, že dostanete papír textu a vy ho musíte typograficky za hodinu upravit do počítače podle vzoru a opravit chyby. Na Artsu jsme se museli učit účetnictví, mikro a makro dohromady a pak dějiny filosofie a dějiny umění dohromady jen za 3 kredity. A rozhodně to nebyla žádná dávačka. Ale ten obor má nesrovnatelně lepší atmosféru, i ve srovnání se zbytkem VŠE, která může díky těm gigantickým oborům jako mezinárodní obchod nebo finance a účetnictví působit anonymně. A nebojte se matiky, to je to nejlehčí, co vás na té škole potká:) O tom se přesvědčíte už u přijímaček. Tak jsem udělala trochu reklamu naší škole, protože si vážně myslím, že je Arts fajn a netřeba ho zatracovat jako někteří mí spolužáci, kteří chtějí odejít. Ale rozhodně si nemyslete, že je to jednoduchý obor, to teda vážně není, ale co vás baví, zvládnout se dá. Navíc na Arts chodí samí skvělí lidi, kteří mají stejné zájmy jako vy - umění, filmy, výstavy, módu, hudbu a se kterýma jsme si užili seznamovák v září a stal se z nás lepší kolektiv, než na který jsem byla zvyká z gymplu. Jen já si na Artsu uvědomila, že mě baví víc jedna jeho součást, proto jsem si navolila na tento semestr samé územní plánování a regionální politiku - a v září už budu asi díky úspěšně zvládnutým talentovkám kreslit a rýsovat a počítat matiku a učit se ty super zajímavé předměty, které jsem svým spolubydlícím půl roku záviděla:)

Ale aby se tenhle článek taky trochu týkal fotek - chtěla jsem vám ukázat své odměny za zkouškové. Bílé koženkové lodičky do špičky jsem si koupila v F&F po zkoušce, na kterou jsem se učila dva týdny a stejně dostala trojku a jen mizerné 3 kredity (ale tím vás vážně nechci odrazovat, pokud o Artsu uvažujete :D). Hned jak jsem je viděla, modlila jsem se, ať jsou pohodlné a ať nestojí majlant. Výsledek? Jsou jako papuče a stály pět stovek. Budou nádherné jak k úzkým džínám ohrnutým nad kotníky, tak k šatům a sukním. Jsem z nich vážně nadšená a pokud budou dny v Praze stále takhle krásně slunečné a bude nad 10 stupňů, nebude to trvat dlouho a poprvé v nich vyrazím ven. Ještě před cca 5 lety bych si o bílých koženkových lodičkách pomyslela, že jsou vrcholem kýče a osmdesátek, ale vlivem mladé Carrie z The Carrie Diaries jsem propadla osmdesátkové módě a třeba si je kromě minimalistických outfitů z černé, šedé a bílé vemu i k puntíkatým šatům nebo neonové sukni.)

Po poslední zkoušce z účetnictví, ze které ještě nemáme výsledky, jsem si včera koupila džíny z Pull&Bear, které aniž by byly ve slevě, stály 499 korun. Pull&Bear považuju za kvalitní obchod, ze kterého by džíny měly vydržet, proto jsem je vzala a ještě mě potěšilo, že mám menší velikost džín než dřív :D Tak snad P&B nepatří k těm obchodům, které číslují oblečení o 1 číslo menší jako skvělý marketingový tah (jako třeba Gap). :D Jsou krásně jemné (lehčí než proslulé Leight z Topshopu) a dají se z nich lehce udělat ty super nadkotníkové, které vypadají geniálně jak k lodičkám, tak ke converskám.

Další věc z tohohle obchodu bylo zelené army tílko ze slev za stopade, které má příjemný materiál, průstřihy pod pažemi na vykukující plavky nebo zajímavé podprsenky :D což zní zvláštně, ale v podstatě myslím toto. 

A poslední je halenka z Manga, taky ze slev, ale už bohužel ne za tak příznivou cenu. Poprvé se mi zalíbila na Příkopech, ale emko mělo hrozně úzké rukávy (neznáte někdo cviky na zhubnutí předloktí? :D), tak jsem to zkusila na Andělu a fíha! Bylo větší, které snad ještě nemám velké v ramenou a rukávy jsou mnohem lepší. Hrozně se mi zalíbil tenhle průsvitný materiál s puntíky, ještě mám vyhlídnuté v American Apparelu body z tohohle materiálu, tak na něj kouknu v Paříži, kam jedu na pár dní hlavně za architekturou (protože jsem vždycky oběhávala jen památky a na moderní architkturu nějak ještě nedošlo, tak to chci napravit) a do krásného panoramatického kina La Géode. A taky si chci koupit tenisky New Balance ve spolupráci s Comptoir des Cottoniers, ono body AA a rtěnku MAC, jako byste mě neznali :D 

A nakonec mě zajímá, jestli se taky takhle odměňujete za přežité zkouškové? 

Užívám si pozkouškové volno s karamelovou kávou Douwe Egberts a novým Forbesem od spolubydlící, která v něm pracuje a napadlo jí, že by mě tohle číslo mohlo bavit. Je věnované mladým lidem, kteří to někam dotáhli a zmiňují v něm i české módní blogy.