first days in Ohio | work&travel | video

      Jak už asi hodně z Vás ví díky instagramu a facebooku, předevčírem jsem přiletěla do Ohia, kde jsme s mýma čtyřma kamarádkama na programu work&travel. Pracujeme v zábavním parku Cedar Point v malém městečku Sandusky na břehu Erijského jezera a zítra jdu první den pracovat. Ráda bych s Vámi celý zážitek sdílela tady na blogu. Zatím to je docela těžké, protože máme hromadu věcí na zařizování a v práci určitě strávíme spoustu hodin, ale když budu mít volno, rozhodně Vám natočím víc a taky jsme domluvené s jednou americkou bloggerkou, že se budeme navzájem fotit a já dost přemýšlím spíš o video outfitech. Co myslíte?

   

     Do Clevelandu jsme letěly ve čtvrtek ráno z Prahy přes Paříž a New York. Cesta byla šíleně dlouhá,  let přes oceán ani tak ne, ale v New Yorku jsme kvůli zpoždění ztvrdy několik hodin na letišti a pak dvouhodinový let do Clevelandu malinkým letadlem celý prospaly. Z Clevelandu jsme se musely ještě dopravit do Sandusky, což je asi hodinu a půl cesty autem, na to jsme si vzaly taxíka.

     První dny jsme se ubytovaly, oběhaly kanceláře, zašly si vyřídit průkazky, prošly tréninky a v pondělí jsem měla ještě alcohol safety trénink, abych mohla na našem stánku prodávat pivo. Od té doby už normálně pracujem a teda.. je to super:) Vůbec by mě nenapadlo, že mě tak bude bavit trávit v práci 12 hodin denně a nemít téměř žádné volno. Máme skvělý kolektiv, po pár dnech se s nima cítím jako kdybych je znala roky a je tam pořád sranda (když zrovna není manko sto padesát dolarů jako dnes, ups). Jsme na stánku, kde se prodávají jen hotdogy, nachos, pití, nanuky a chipsy. Je to skoro stejný sortiment jako když jsem pracovala v Cinestaru, ale nedá se to absolutně srovnávat. V Cinestaru jsem měla neuvěřitelnou nechuť do práce chodit, manažeři byli strašní a kolektiv nic moc. Pade na hodinu no, co se tak dá čekat. Ale hlavně tam počítali každý kelímek, každé vyhozené nachos už bylo manko a vracet objednávky vůbec nešlo. Američani jsou v tomhle mnohem více napohodu. Lidé jsou pro ně vždycky přednější ať už se jedná o zákazníky nebo o zaměstnance. Vylili drink? Pohoda, dáme nový. Vylila jsem já drink? Pohoda, natoč nový. Nefunguje souvenir cup a kasa ho nenačítá? Pohoda, stejně jim ho dej a naplň. Za ten obrat, co jim denně uděláme (a že je fakt astronomický), se nemá cenu vůbec ohlížet na to, kolik párků spadlo na zem a kolik se načepovala špatně drinků. V kině jsme měli automaticky za špatně natočený drink manko. No snad se někdy k tomuhle přístupu dopracujeme i doma. Ta pohodová atmosféra jde fakt vidět, celý tým spolupracuje, usmíváme se na všechny zákazníky a je radost v práci být. Baví mě být v kontaktu s lidmi, celý den s někým vykládat a většina zákazníků je i milá, ptá se na to, odkud jsme, vtipkuje o přízvuku a nebo řekne, jak jste krásná.. (dnešní příběh :D).

     V pondělí bych KONEČNĚ měla po víc než týdnu mít volný den a mám velké plány: potřebuju jet do Walmartu nakoupit mému nejmilejšímu pejskovi k narozeninám kopec amerických mňamek, pak jet na poštu to všechno poslat (mají super skvěle vytuněné webovky pošty a podle nich by mělo být všechno balné po celém světě zdarma, tak uvidíme) a pak chci jet na pláž, snad půjdu běhat a večer chci jít jezdit na co nejvíc horských drah to půjde. Řekla jsem si, že do konce léta musím projezdit všechny.) Před pár dny jsme s kamarádkama a nově nabytými českými kamarády stihli večer po práci aspoň tři aktrakce a z toho dvě horské dráhy a jednu šílenou aktrakci, která za pár sekund zrychlí na 180 km/hod, vyžene vás do výšky 150 m a zase dolů = to vše za 17,5 sekundy :D Tady můžete na youtube rovnou kouknout na video z ní. Pak už nám všechno přišlo jako slabota, když jsme začali očividně tím nejlepším. Ale i výhled v noci z obřího kolotoče ve výšce 300 m byl skvělý. Viděli jsme z něj svítící park obklopený Erijským jezerem a taky poprvé pláž. Je tu fakt krásně. Když vás zrovna na cestě z práce neposere racek..